Aminokyseliny

jsou obecně v chemii jakékoliv molekuly obsahující karboxylovou (-CO-OH) a aminovou (-NH₂) funkční skupinu. V biochemii se většinou tímto termínem označují pouze alfa-aminokyseliny, tj. takové, ve kterých jsou obě skupiny navázány na stejném uhlíkovém atomu. V ještě užším smyslu (například v molekulární biologii) se tímto pojmem většinou rozumí biogenní alfa-L-aminokyseliny - základní stavební složky všech bílkovin. Až na nepatrné výjimky jsou všechny bílkoviny ve všech živých organismech sestaveny z pouhých 20 druhů aminokyselin. Posloupnost (sekvence) těchto aminokyselin určuje primární strukturu proteinu. Funkce proteinu závisí především na jeho terciární případně kvartérní struktuře, která je kromě sekvence aminokyselin dána mnoha dalšími faktory, např. okolním prostředím. Sekvence aminokyselin v proteinech je kódována genetickým kódem tripletů DNA.

Aminokyseliny tvoří základní kameny pro bílkoviny (proteiny) a ty zase základní složku našeho těla. Některé z 20 druhů aminokyselin z kterých se skládají bílkoviny si organizmus umí vyrobit, ale 9 z nich nedokáže. Těchto 9 aminokyselin se musí organizmu dodávat v potravě a nazývají se esenciální (nenahraditelné). Nejenže se při absenci kterékoliv z esenciálních aminokyselin protein nemůže tvořit, ale je dokonce nutné esenciální aminokyseliny dodávat do organizmu v určitém poměru. Jejich využití je totiž omezeno nejmenším množstvím kterékoliv z nich.

Betakaroten

patří mezi karotenoidy a je to žlutooranžové barvivo obsažené v zelenině a ovoci žlutooranžové barvy. V těle se přeměňuje na vitamin A. Patří mezi antioxidační látky které přispívají k ochraně zdraví likvidací volných radikálů. Jeho nejdůležitější vlastností je ochrana pokožky před volnými radikály vzniklými v důsledku ozáření např. sluncem. Kouření a alkohol zvyšuje spotřebu betakarotenu. Potraviny s obsahem betakarotenu: mrkev, meruňky, mango, ananasový meloun. Denní dávka pro dospělé je 8 až 10 mg.

Bílkoviny

(též proteiny) jsou substance, které jsou složené z aminokyselin. Jsou to vysokomolekulární přírodní látky s relativní molekulární hmotností 10³ až 10⁶. Jednotlivé aminokyseliny jsou v proteinu spojeny takzvanou peptidovou vazbou. Proteiny jsou podstatou všech živých organismů a tím i základní složkou lidského těla. Podle počtu aminokyselin v molekule rozlišujeme oligopeptidy (2–10 aminokyselin), polypeptidy (11–100) a proteiny (více než 100 aminokyselin). V řetězci proteinu označujeme pořadí aminokyselin jako primární strukturu nebo také sekvenci. Jestliže uvažujeme protein složený jen ze 100 aminokyselin a je zkombinován z 20 základních aminokyselin, které se vždy vyskytují v lidském organismu, může vzniknout 10¹³⁰ rozdílných primárních proteinových struktur.

Bílkoviny jsou součástí například krve, enzymů, hormonů, protilátek imunitního systému atd. Tvoří také nejdůležitější složku obsaženou v buněčné plazmě všech buněk lidského těla. Tím pádem jsou samozřejmou součástí veškerých orgánů (například svalů, vnitřních orgánů a kůže). Nedostatek bílkovin může způsobit různé zdravotní potíže, jako například únavu, sníženou imunitu proti nemocem, pokles mozkové aktivity a nervozitu. Bílkoviny jsou obsaženy například v těchto potravinách: vejce, mléko, maso, ryby, sója.

CGF (chlorellový růstový faktor)

je složka chlorelly, která byla izolována v Japonsku jako směs RNA, DNA, aminokyselin, vitaminů, chelátově a v enzymech vázaných minerálů a dalších složek, které ještě doposud nebyli identifikovány. Je důležité, že ačkoliv samotná CGF substance zůstává záhadou, její působení a blahodárné účinky jsou naprosto nepřehlédnutelné. Chlorella pyrenoidosa obsahuje ze všech druhů chlorell tohoto faktoru nejvíce.

Dezintegrace

respektive její stupeň je významným ukazatelem míry rozrušení buněčných stěn chlorelly. Trávicí systém člověka nedokáže buněčný obal chlorelly rozrušit. Hodnotné látky uvnitř chlorellové buňky jsou pro nás bez její předešlé dezintegrace (rozrušení) nedostupné. V prvopočátcích se začínalo dezintegračními metodami chemickými. Dosáhlo se sice rozrušení obalu buňky ale současně se silně poškodily i hodnotné látky obsažené uvnitř.

V 70. letech minulého století byla vyvinuta technologie dezintegrace pomocí zařízení Dyno Mill. Jde o speciální horizontální mlýn pro mletí pevných částic v tekutém prostředí za použití například skleněných kuliček. I u této metody se brzy našly nevýhody. Dosáhne se dobrého rozbití buněčných stěn (tedy vysokého stupně dezintegrace), ale zároveň dojde k vylití obsahu buňky. Jelikož je vylitý obsah následně poškozen oxidací, jedná se o jednu z největších nevýhod této technologie, která je dnes už překonaná. Relativně šetrnou metodou je lyofilizace. Jde o mrazové sušení. Jeho nevýhodou je menší míra snášenlivosti (alergizace).

Systém sprayového sušení STEAM a technologie rychloexpanzního procesu sušení jsou prozatím nejmodernější metody dezintegrace s nejlepšími výsledky.

Technologie rychloexpanzního procesu sušení dosahuje nejlepších parametrů. Velmi zjednodušeně řečeno princip této metody dezintegrace spočívá ve velmi prudkém snížení tlaku za předem dané výchozí teploty. Pro zachování nestabilních látek je potřeba dodržet co nejnižší teplotu a řízené zvýšení teploty musí proběhnout v co nejkratší době. Je garantovaná 80% stravitelnost a tak šetrná dezintegrace, že se kromě bílkovin navíc zachovají i další pro lidský organizmus vysoce hodnotné látky. Patří mezi ně například nukleové kyseliny, nepoškozený CGF, enzymy, vyšší antioxidanty a mnoho jiných.

Draslík

je to hlavní nitrobuněčná, kladně nabitá částice. Působí spolu se sodíkem a chlórem při vedení nervového impulsu a mnoha jiných funkcích. Draslík se spolu se sodíkem podílí na udržování rovnováhy tekutin a elektrolytů v buňkách a tkáních. Vyrovnává účinky nadměrného příjmu sodíku (sůl), například otoky a vysoký krevní tlak. Nadměrná koncentrace draslíku v krvi může způsobit selhání srdce, neboť potlačuje stahy srdečního svalu. Nedostatek draslíku může způsobit srdeční a dýchací obtíže. Potraviny s obsahem draslíku: avokádo, ořechy, semena, luštěniny, celozrnné obilniny, ovoce, zejména banány a pomeranče, brambory, losos, sleď, vejce, sýry, mléko, jogurt. Denní dávka pro dospělé je 3,5 g.

Fosfor

V lidském organizmu je asi 800 gramů fosforu a z toho 700 gramů v kostech. Z hlediska množství je na druhém místě po vápníku, je nepostradatelný pro vytváření tvrdých kostí a zubů. Těch zbylých přibližně 100 gramů je uloženo v ostatních orgánech, svalech a v nervové tkáni. Je nezbytně nutný pro řadu životních pochodů, od biochemických energetických procesů až po tvorbu červených krvinek. Vstupuje do kaskádových reakcí s tuky, proteiny a vitamíny. Je také důležitý pro asimilaci vitamínů B2 a B3. Ve formě fosforečnanů není sice přímo jedovatý ani v mnohagramových dávkách, ale jeho dlouhodobý příjem v denní dávce větší než 1000 mg způsobuje postupnou ztrátu vápníku z organizmu a narušuje i látkovou přeměnu jiných minerálů. Jelikož se používá jako přísada ke zhotoveným jídlům odpovídající ekvivalentní denní dávce kolem 1500 mg je jeho nedostatek vzácný. Přísady fosforu do průmyslově připravovaných jídel a rychlého občerstvení mohou mít i svůj podíl na rozšíření osteoporózy. Je obsažený v živočišných i rostlinných potravinách a to přirozeně v dostatečných množstvích. Například v sušených sardinkách, sezamu, pohankové mouce a jinde. Denní dávka pro dospělé by neměla překročit 800 mg.

Fotosyntéza

je velmi důležitý biochemický proces, při kterém rostliny, řasy a některé bakterie přeměňují sluneční energii v chemickou, kterou nejprve ukládají do jednoduchých sacharidů. (z lat. saccharum = cukr). Organismy, které zajišťují svoji potřebu energie pomocí fotosyntézy se nazývají autotrofní.

Tato rovnice popisuje proces fotosyntézy a poukazuje na její přímé produkty - kyslík a vodu: nCO₂ + 2nH₂O + sluneční energie → (CH₂O)n + nO₂ + nH₂O

Za podrobnější zmínku stojí její třetí přímý produkt. Jsou to monosacharidy a je v nich nahromaděna energie slunečního záření. Patří mezi ně i D-glukosa, která se nachází v rostlinách jako jeden z monosacharidů produkovaných fotosyntézou a představuje pro rostliny zásobu energie.

Další tzv. ústrojné látky, jako jsou například celulóza (která patří taktéž mezi sacharidy), mastné kyseliny, aminokyseliny, enzymy, alkaloidy a mnoho jiných si autotrofní organizmy vyrábějí v následných kaskádových biochemických pochodech, které nejsou součástí fotosyntézy. Všechny tyto další biochemické pochody ale využívají energii získanou právě fotosyntézou.

Opačným procesem fotosyntézy je buněčné dýchání (respirace), kdy se fotosyntézou do ústrojných látek nahromaděná energie znovu uvolňuje oxidací. Při tomto procesu se spotřebovává kyslík z ovzduší. Energii a organické ústrojné látky vytvářené díky fotosyntéze spotřebovávají při své výživě heterotrofní organismy, mezi které patří i člověk.

Hořčík

Naše tělo obsahuje 20 až 30 gramů hořčíku, který je složkou více než 300 známých životně důležitých enzymů a složkou kostí. Je nezbytný pro využití glykogenu jako zdroje energie, pro svalový stah. Uplatňuje se u tvorby nových bílkovin při přenosu genetické informace. Je nezbytný pro vstřebávání vápníku. Pomáhá udržovat v dobrém stavu kosti a zuby a zabraňuje jejich demineralizaci. Je nenahraditelný pro centrální nervovou soustavu a pomáhá potlačovat stavy deprese. Udržuje v dobrém stavu kardiovaskulární systém a zabraňuje usazování vápníku v srdečním svalu. Účinkuje společně v kombinaci s fosforem, draslíkem, sodíkem a vápníkem. Nejdůležitější je dodržet poměr příjmu s vápníkem a to 2:1 ve prospěch vápníku. Potraviny s obsahem hořčíku: mandle, para ořechy, fíky,sušené chaluhy, luštěniny, zelená listová zelenina a některé minerální vody. Denní dávka pro dospělé by měla být 300 – 450 mg.

Chlorella pyrenoidosa

je druh sladkovodní řasy, která byla poprvé objevena (jak naznačuje její jméno) v Pyrenejích. Je to jednobuněčná, mikroskopická, zelená, řasa s velkým obsahem chlorofylu. Svým bohatstvím kvalitních živin, které jsou navíc ideálně vyváženy se řadí bez nadsázky mezi superpotraviny. Obsahuje 18 aminokyselin mezi nimiž jsou zastoupeny všechny esenciální (tedy pro lidský organizmus nezbytné). Součástí přirozeného obsahu chlorellové buňky jsou vitamíny, na bílkoviny vázané minerály, vysoce kvalitní tuky a cukry. U šetrně dezintegrované chlorelly se navíc zachovají i další pro lidský organizmus vysoce hodnotné látky. Patří mezi ně například nukleové kyseliny, nepoškozený CGF (chlorelový růstový faktor), enzymy, vyšší antioxidanty a mnoho jiných. Chlorella zároveň obsahuje velmi jemnou vlákninu, která má komplexní blahodárné účinky na trávení a metabolismus. Díky jejím blahodárným účinkům na zdraví a velkému obsahu mnoha živin se její pěstovaní rychle rozšířilo po celém světě.

Chlorofyl

zelený pigment nacházející se v listech rostlin, hraje vlkou roli při fotosyntéze rostlin, jeho struktura je velmi podobná krevnýmu hemoglobinu u člověka. je uznáno že chlorofyl má farmakologický efekt všem tkaním a organům lidského těla, je obsažen ve zelenině, však není tak dostupný protože je ovázaný na bunečných stěnách, jeho nedostatek vyvolává pocit stresu, hypertenze, suprese imunního systému.

Měď

je nezbytná pro řadu enzymů, které pomáhají vytvářet hormony. Nedostatek mědi může vést ke vzniku chudokrevnosti z nedostatku železa, neboť jen díky mědi dokáže organizmus využít zásob železa pro tvorbu hemoglobinu. Účastní se tvorby melaninu, barviva, jež odpovídá za barvu kůže a vlasů. Nedostatkem mohou trpět lidé s poruchou trávení. Potraviny s obsahem mědi: vnitřnosti, mořští živočichové, pivní kvasnice, sezam. Mnohem více než například u hořčíku je u ní důležitý příjem ve formě chelátu. Denní dávka pro dospělé je 2 – 3,5 mg.

Potravinové minerály

jsou anorganické prvky, které se zúčastňují metabolického procesu v organizmu. Jsou naprosto nezbytné pro život. Některé jsou potřebné ve větším jiné jen ve stopovém množství. V kvalitní stravě jsou obsaženy v organické (přírodní) formě takzvaných chelátových vazeb. Některé je možné přijímat i v anorganické formě jako například uhličitan vápenatý, chlorid sodný, nebo hořčík v minerální vodě. Spolu z bílkovinami jsou součástí stavebních složek organizmu a mnoha enzymů.

Nukleová kyselina

řídí bunečný metabolismus, obnoví zmenšené funkce srdce a jater podle věku. jejích produkce ve těle je závislá na tempo rozmnožování buněk proto je třeba doplnit jídlem. tvrdí se že podílejí na obnovu poškozené geny a buňky jsou ve sardinkách, mořské řase, tomel, a mlž.

Osídlení

Je těžké si představit kolik druhů a jaké množství baktérií s námi žije. Jejich počet je tak veliký, že převyšuje dokonce i počet našich vlastních buněk. Některé druhy jsou nejen přátelské, ale přímo pro nás životně důležité a žijí s námi ve vzájemné symbióze. Žijí s námi i některé „škodlivé“ baktérie, ale imunitní systém spolu se symbiotickými baktériemi je drží v patřičných mezích. Teprve po narušení této křehké rovnováhy jejich přemnožení v našem organismu vyvolá potíže a někdy i vážné nemoci.

Největší koncentrace baktérií je v tlustém střevě, kde nejen pokračuje trávení ale jsou zde i velmi důležitá centra imunitního systému. Odhaduje se, že v tlustém střevě žije až 600 druhů bakterií. Nejvíce jsou zastoupeny rody prospěšné našemu tělu a tvořící takzvanou mikroflóru. Jsou to Lactobacillus Acidophilus, Bifidobacteria, Streptococcus Thermophilus a další. Mají za úkol rozkládat tráveninu a produkovat spoustu pro nás zatím neznámých látek, vitaminů B včetně B12.

Průvodní jevy

Někdy doprovázejí počátek užívaní chlorelly takzvané průvodní jevy. Mohou mít podobu například mírné bolesti hlavy, průjmu, atd. Průvodní jevy jsou způsobeny velmi rychlým uvolňováním jedů z organizmu, který využívá všechny detoxikační cesty (například i kůži). Svědčí to o tom, že se tělo čistí. Na druhou stranu chlorella díky svému obsahu proteinů a mikroživin vyživuje orgány trávicího traktu a tím nejenže jim pomáhá v jejich metabolické zátěži při detoxikačních procesech, ale současně je regeneruje. Po několika týdnech průvodní jevy odezní a potom už organizmus jen čerpá nové síly. Na počátku užívání (než odezní průvodní jevy) je vhodné dávky chlorelly citlivě odměřovat. Jakmile se ale organizmus zbaví nejhorších dlouhodobých nánosů toxinů a tím ustoupí detoxikační průvodní jevy, je možno její dávky postupně mnohonásobně zvyšovat.

Sodík

je hlavní složkou všech tělesných tekutin a z větší části odpovídá za stanovení celkového obsahu vody v těle. K jeho nedostatku dochází jen vzácně, protože sůl obsahují téměř všechny potraviny. Nedostatek sodíku se může projevovat křečemi v lýtkách, v těžších  případech k poklesu krevního tlaku, pocitu sucha v ústech a nevolnosti. Nadbytek sodíku může způsobovat yadržování tekutin, otokům, vysokému krevnímu tlaku a selhání srdce nebo ledvin. Denní dávka pro dospělé je maximálně 2 g.

Stravitelnost

je dalším ukazatelem kvality chlorelly. Dá se určit laboratorním testem a podle ní se stanoví míra dezintegrace. Vzhledem k tomu, že buňka chlorelly jako taková je v lidském těle nestravitelná a její obsah je tak organizmu nedostupný, znamená to, že stravitelnější chlorella dezintegrovaná šetrnou metodou je kvalitnější.

Při laboratorním testu stravitelnosti se určuje jednak celkový obsah bílkovin ve zkoumaném vzorku. Ten je u kvalitně pěstované řasy druhu chlorella pyrenoidosa přibližně 60%, ovšem za podmínky, že není řasa naředěná například tabletovými pojidly. Potom se provede takzvaný pepsinový test. V tomto testu se v hrubých rysech napodobuje situace v žaludku. Testovanou potravinu (v tomto případě chlorellu) umístíme do teplého roztoku kyseliny chlorovodíkové a pepsinu. Při preciznějším provedení testu se provádí i lehký otěr realizovaný definovaným mícháním. V časových úsecích většinou po hodinách se stanovuje množství uvolněných dusíkatých látek, které je měrou stravitelnosti bílkovin. Špičkové dezintegrační metody dosahují 80% stravitelnosti při současné šetrnosti k citlivým látkám. Nejlepší produkty chlorelly na trhu mohou tedy dosáhnout toho, že přibližně 50% čisté hmotnosti každé tablety jsou pro nás využitelné proteiny.

Kvalitní výrobci používají technologie, které spojují dva nejpodstatnější parametry dezintegračního procesu:

Prvním parametrem je maximální šetrnost nejen k proteinům ale i k mnohem zranitelnějším přírodním látkám obsaženým uvnitř chlorellové buňky. Jsou zachovány na oxidační poškození citlivé nukleové kyseliny, CGF a ostatní pro lidské zdraví nesmírně cenné látky. Zejména intracelulární biokatalyzátory a vyšší antioxidanty. U špičkových technologií buňka pouze praskne bez vylití jejího obsahu do okolí, ale také je zajištěna dostatečně nízká teplota v průběhu celého procesu.

Druhým parametrem, který nejlepší technologie zajišťují současně, je vysoký stupeň dezintegrace zaručující vysokou míru stravitelnosti.

Tuky

mastné kyseliny, nebo také lipidy (z řeckého lipos tj tučný) jsou přírodní látky rostlinného i živočišného původu. Jsou to biomolekuly skládající se z uhlíku, vodíku a kyslíku. Chemicky estery vyšších karboxylových kyselin (nasycených i nenasycených ). Skládají se z uhlíkového řetězce, sestaveného z uhlíkových a vodíkových atomů. Různé tuky mají různě dlouhé uhlíkové řetězce. Přestože jsou lipidy funkčně i chemicky navzájem značně odlišné látky, jejich společnou charakteristickou vlastností je hydrofobnost - tedy nerozpustnost ve vodě. Lipidy se dají podle svých vlastností rozdělit na tuky (za pokojové teploty pevné) a oleje (kapalné). Dále je možno lipidy rozdělit podle nasycenosti. Nasycené tuky mají všechny svoje uhlíkové atomy „obsazené vodíkovými atomy“. Nemají tedy možnost se vázat s jinými molekulami v našem organizmu. Proto se mohou použít převážně jen jako zdroj energie. Většina živočišných tuků je nasycených. Nenasycené mastné kyseliny mají některá místa prázdná, kde vodíkové atomy chybějí. Mají tedy schopnost se vázat z dalšími látkami v našem organizmu. Většina rostlinných tuků pro změnu obsahuje vyšší podíl nenasycených mastných kyselin v poměru k nasyceným.

Tuky jsou jednou z hlavních složek potravy. Masné kyseliny v organizmu slouží jako zdroj a zásoba energie, tvoří nejkoncentrovanější formu metabolické energie dostupné člověku. Mnohé druhy lipidů jsou však významné i z jiných hledisek, jsou součástí biomembrán, nebo jiných stavebních složek organizmu. Jejich důležitost vidíme mimo jiné také v tom, že slouží i jako rozpouštědlo některých lipofilních látek. Jedná se hlavně o některé vitamíny, enzymy a kofaktory, které jsou rozpustné jen v tucích a mohou být stráveny a přemísťovány v těle pouze společně s tuky. Mezi tuky patří i esenciální mastné kyseliny, které jsou důležitými výživovými složkami a mají mimo jiné také vliv na vitalitu vlasů a kůže.

Vápník

Zdravé lidské tělo s hmotností 85 Kg obsahuje asi 1,4 Kg vápníku. Z tohoto množství je 99% uloženo v kostech a zubech. Zbylé jedno procento je funkční v krvi, orgánech a svalech a podílí se na mnoha enzymatických procesech a ostatních životních pochodech: Vápník obousměrně difunduje membránami buněk. Podílí se na vedení nervových vzruchů, řízení stahování svalů a je potřebný i pro psychickou rovnováhu. Podporuje metabolizmus železa, pomáhá snižovat hypertenzi a podílí se na eliminaci škodlivosti některých radioaktivních minerálů (např. stroncia 90). Důležité je vědět, že v případě nedodání denní dávky pro potřeby metabolizmu si organizmus toto množství kanibalsky uvolní z kostí. Potraviny s obsahem vápníku: Kvalitní čerstvé plnotučné mléko, syrovátka, tvaroh, sušené sardinky, sójová mouka, vlašské ořechy, slunečnicová a sezamová semena. Jeho vstřebatelnost vzrůstá při konzumaci s některými sacharidy (například s inulinem a laktózou) Denní dávka by měla být pro dospělé od 800 do 1200 mg.

Vitamin A

neboli retinol je znám jako nezbytný růstový faktor zajišťující diferenciaci buněk. Podporuje zrakovou činnost a reprodukční funkce. Sehrává významnou úlohu spolu s fosfolipidy a proteiny v udržování stability buněčných membrán. Reguluje například propustnost lipoproteinové buněčné stěny. Projevy nedostatku vitamínu A: zmatnění rohovky, svědění v očích, zarudnutí víček, na kůži vyvolává vyrážky a oblasti zkeratizovaných buněk, objevuje se zarudlá suchá kůže. Projevy nedostatku na sliznicích: boláky v ústech, dýchací potíže, urogenitální potíže, suchá sliznice. Kdo má nedostatek retinolu má obecně menší odolnost vůči infekcím. Vitamín A jako jeden z mála se může předávkovat. Problémem předávkování retinolem je to, že příznaky jsou velmi podobné jeho nedostatku. Mezi příznaky předávkování patří například hrubost kůže, padaní vlasů, zvracení, svědění kůže, zvětšená játra, průjem, zácpa. Potraviny s obsahem retinolu: Olej z rybích jater, králičí játra. Denní dávka pro dospělé je 1 až 3 mg.

Vitamin B1

pomáhá enzymům rozložit sacharidy a přeměnit je v energii. Zajišťuje energii mozkovým buňkám a proto působí na zmírnění stresu. Rychle ulevuje při únavě, protože rozloží mléčné kyseliny hlavní podstatu únavy. Typický symptom jeho nedostatku je nemoc beri-beri, která se projevuje polyneuritidou s paralýzou, srdečními poruchami a jaterními záněty. Bušení srdce, otoky a nedostatek koncentrace jsou také typické příznaky nedostatku vitaminu B1. Je citlivý na teplo a proto se ho velké množství zničí při vaření. Potraviny s obsahem vitaminu B1: ledvinky, játra, srdce, pivní kvasnice, vejce, mléko, sezamové semínka, sója, sušené mořská řasa Denní dávka pro dospělé je 2 až 5 mg.

Vitamín B2

se jako všechny vitamíny skupiny B podílí na enzymatické činnosti, zasahující do oxidačně redukčních procesů buněk. Sehrává důležitou roli v látkové výměně proteinů a tuků tím, že dodává vodík. Vitamin B2 slouží k tvorbě některých enzymů a přeměňuje se ve dva koenzymy. Nepřítomnost B2 zastaví tvorbu nových tkání. Pomáhá tvořit zdravou pokožku a zlepšuje růst vlasů a nehtů. Má vliv na metabolizmus tvorby energie, která je zásadní při růstu nových buněk. Při zvýšeném nedostatku mohou vzniknout vředy v ústech, zánět jazyka nebo rohovky a oční zákal. Je sice odolnější vůči teplu a kyslíku, nicméně je také citlivý na zásady, ultra fialové paprsky a silné světlo. Potraviny s obsahem vitaminu B2: játra, mandle, vajíčka, sardinky, vepřové, jogurt Denní dávka pro dospělé je 3 až 6 mg.

Vitamin B6

je potřebný pro všechny fáze látkové přeměny bílkovin a aminokyselin i pro tvorbu hemoglobinu. Je synergický se železem a jeho nedostatek vyvolá anémii. Zasahuje též do metabolizmu tuků. Růst a rozmnožování buněk bez něj není možné, neboť je potřebný k syntéze DNA i RNA kyselin. Jelikož zlepšuje růst tkání je vedle vitaminu B2 velmi důležitý pro těhotné ženy a děti. Nedostatek B 6 může způsobit alergické reakce a kornatění tepen. Bohaté na B6 jsou česnek, tuňák, sardinky, brambory. Denní dávka pro dospělé je 5 až 8 mg.

Vitamin B12

je bezpodmínečně nutný pro každou buňku těla, zejména rychle se obnovující buňky (sliznice trávicího ústrojí, červené krvinky). Při tvorbě červených krvinek synergicky působí s kyselinou listovou. Nedostatek vitaminu B12 způsobuje škodlivou chudokrevnost a objevují se příznaky jako únava, závratě, tlukot srdce, necitlivost v rukou a nohou, nervozita, deprese a ztráta koncentrace. V případě diabetu je těžší absorbovat tento vitamín, takže je lepší ho doplňovat z doplňků potravy a vitamínových přípravků. Potraviny s vysokým obsahem vitaminu B12: tuňák, játra, ustřice, škeble, makrela, hovězí. Denní dávka pro dospělé je 3 až 5 ug.

Vitamín C

je nejznámější vitamín z vitamínové rodiny. Není to žádné překvapení, protože má široké schopnosti, které pomáhají předejít onemocněním vztahujících se k životnímu stylu. Ve spojení s ostatními živinami pomáhá i v boji proti rakovině. Se svým antioxidačním účinkem předchází infekcím a běžným nachlazením díky zvyšování odolnosti proti bakteriím i virům. Snižuje cholesterol a působí preventivně proti skleróze, pomáhá absorbovat železo, zvyšuje zdraví pokožky tím, že napomáhá produkci kolagenu. Vitamín C je obsažen ve většině zeleniny a ovoce, ale je citlivý na teplo, vodu, světlo a kyslík, takže je nejlepší ho užívat v čerstvých nebo rychle ohřátých potravinách. Potraviny bohaté na vitamín C: jahody, citron, brokolice, zelený pepř, špenát, brambory, cibule, paprika. Denní dávka pro dospělé je 100 mg až 1g.

Vitamin D

pomáhá fosforu a vápníku při absorpci, transportu a ukládání. Tím napomáhá tvorbě kvalitních kostí a zubů. Podporuje dopravu vápníku do svalů, což pomáhá obnovovat jejich sílu. Zejména těhotné a kojící matky a děti mají zvýšenou potřebu. Růst dětí vyžaduje 4x víc vitaminu D než dospělí (při přepočtu na jednotku tělesné hmotnosti). Nedostatek může vyvolat tenké kosti, osteoporózu (pórovitou kost), rachitidu (která zdeformuje kosti) a zubní kazy. Obecně vitamin D produkuje tělo pomocí ultrafialových paprsků, takže občasné vystavení slunečnímu záření je důležité, ale přehánění má opačný účinek. Přiliž velký příjem vitaminu D zvyšuje obsah vápníku v krvi a vápník se usazuje na stěnách žil. Urémie je také způsobená uvolňováním vápníku z jater. Potraviny bohaté na vitamín D: úhoř, losos, tuňák. Denní dávka pro dospělé je 8 ug až 20 ug.

Vitamín E

zajišťuje prevenci proti stárnuti a tvorbě abnormálních buněk antioxidačním efektem, který je účinný na biologických membránách buněk. Ty jsou vystavené oxidačním procesům například nenasycených mastných kyselin. Pokud je vitaminu E nedostatek, muže to způsobit pigmentové skvrny, ztuhlý krk, zvýšenou citlivost na chlad. Vitamin E také udržuje cévy v dobré kondici a předchází arteroskleróze protože má efekt na zvyšování užitečného cholesterolu a zlepšuje krevní oběh. Užívání společně s vitamínem C zvyšuje účinnost vitamínu E. Je to v tucích rozpustný vitamín a nízká toxicita i přes extrémní dávkování je jedna z jeho předností. Vitamín E je obsažen v zeleninových tucích, ale snadno se oxiduje a ničí teplem. Proto je efektivní přijímat ho ze studeného salátového drezínku. Potraviny bohaté na vitamín E: mandle, asparágus, avokádo, oříšky, dýně, švestka, bavlníkový olej, hnědá rýže. Denní dávka pro dospělé je 200 m

Vitaminy

jsou organické molekuly, které zdravý organismus potřebuje k řádnému chodu. Umožňují bílkovinám, cukrům, tukům, minerálům a ostatním látkám v těle koordinovaně fungovat. Obecně se v organizmu chovají jako biokatalizátory, nebo prekurzory biokatalizátorů. Většina z nich je esenciální (organizmus si je buď nedovede sám vůbec vyrobit, nebo v nedostatečném množství). Malá část je podmíněně esenciální (může nastat situace kdy se vlastní výroba daného vitamínu v organizmu prudce sníží, nebo zcela ustane). Organismus, který nemá k dispozici pravidelně dostatečné a vyvážené množství všech vitamínů, bude trpět různými nemocemi. Při závažném nedostatku, nebo úplné absenci kteréhokoliv esenciálního vitamínu nastává po určité době smrt.

Vláknina

nejsou sice strávená lidskými enzymy, jako ostatní složky jídla za to považovaní za 6tou živinu, nachází se převážně ve vnějším obalu zrnek, fazole, listové zelenině, jedlé koření a ovoce. Jsou buď rozpustné jako Pektin ve ovocích a alginátová kyselina ve mořské řase nebo nerozpustné jako celulóza a lignin obsažené ve lopuchu a fazole tvrdí se že jejích dostatek pomáhá překonat střevní potíže, normalizuje krevní cholesterol, za to nedostatek způsobí zacpu, je spojená se tepenným kornatěním (skleróza)a vysokým krevním tlakem.

Volné radikály (VR)

jsou molekuly s nepárovými elektrony. Velmi zjednodušeně řečeno elektron buď chybí nebo přebývá. Můžeme také přijmout zjednodušený model, že se (VR) snaží přebývajícího elektronu zbavit, nebo chybějící elektron získat. Dá se to také s určitou rezervou chápat tak, že nepárový elektron volného radikálu představuje velmi agresivní vazební místo jeho molekuly s velkou energií. Součásti našeho organizmu jsou při kontaktu s molekulami (VR) poškozovány tím, že je jim tento elektron vnucen nebo vyrván. Součástmi našeho organizmu jsou tady myšleny tuky, bílkoviny, cukry, nukleové kyseliny a jiné organické látky tvořící hmotu našeho těla. Útokem VR jsou těžce poškozeny jejich funkce. V určitém množství jsou volné radikály přirozenou součástí organizmu. Vznikají následkem energetických procesů těla (spalovaní), jsou imunitními buňkami využívány na likvidaci parazitů a obecně organizmem například na remodelaci kostí. Normálně jsou pod kontrolou antioxidantů a v podstatě s nimi v rovnováze. Velmi nebezpečné začínají být při jejich zvýšeném množství. Tato situace vzniká při stresem zatíženém metabolismu těla, při likvidaci nadbytku toxinů, nebo trvalém poškození metabolizmu (například při diabetu jsou VR jednou z příčin i důsledkem). Studie dokazují spojitost mezi zvýšeným množstvím volných radikálů a nemocemi jako rakovina, kardiologická onemocnění a obecně stárnutím. VR jsou příčinou i mnoha dalších onemocnění.

Železo

bez železa neprobíhá tvorba hemoglobinu, barviva červených krvinek, které roznášejí kyslík do všech částí těla. Nedostatek se proto projevuje dýchavičností, neboť srdce a plíce začnou pracovat rychleji, aby se přísun kyslíku do těla zvýšil. Železo se v potravinách vyskytuje hojně a chudokrevnost nemá příčinu zdaleka příčinu jen v nedostatku železa. Užívat železo samotné může být nebezpečné, neboť mohutně podporuje růst baktérií a způsobuje zvýšení oxidace v organizmu. Už pouhých 50 mg železa může působit toxicky. Potraviny s obsahem železa: vnitřnosti, libové maso, sardinky, vaječný žloutek, tmavozelená listová zelenina. Denní dávka pro dospělé 10 – 18 mg.

Zinek

je složka mnoha nezbytných enzymů, to je bílkovin, které urychlují tělesné funkce, zejména růst buněk, imunitní děje, produkci testosteronu, tvorbu spermií a sexualitu. Zásoby zinku v těle jsou malé a musí se stále doplňovat. Studie příjmu zinku v běžné potravě ukázaly jeho výrazný nedostatek. Nedostatek zinku je způsoben hlavně průmyslovým zpracováním potravy. Nedostatek zinku způsobuje selhání imunitního systému, oxidační poškození organizmu a nedostatečnou schopnost organizmu hojit rány. Mohou vzniknout vážné metabolické poruchy, depigmentace a ztráta vlasů. Potraviny s obsahem zinku: korýši a měkkýši, zvláště ústřice, dýňová a slunečnicová semena, obilné klíčky, pivní kvasnice, játra. Denní dávka pro dospělé je 15 mg v těhotenství a při kojení až 25 mg.